Historie laboratoře
LMDM navazuje na vědeckovýzkumnou činnost rozvíjenou od konce 50. let týmem prof. Stanislava Rosypala na katedře Mikrobiologie a genetiky PřF, která byla zaměřena na bakteriální genetiku, zejména na studium patogenních stafylokoků a jejich fágů. První vědecké práce z této oblasti byly zaměřeny na analýzu DNA u mikrokoků a stafylokoků, co se týče obsahu G+C. Podařilo se takto dokázat, že rody Staphylococcus a Micrococcus nejsou fylogeneticky příbuzné, jelikož se v obsahu G+C liší až o 30 %. Obsahem G+C pak vymezují genetické hranice mezi oběma rody, a to rod Staphylococcus s nízkým a rod Micrococcus s vysokým obsahem G+C (Rosypal, Rosypalová a Hořejš, 1966). Z obecného hlediska lze tyto práce hodnotit nejen jako práce, které se staly základem moderní klasifikace mikrokoků a stafylokoků, ale též jako práce, které stály na počátku směru, který se dnes nazývá molekulární taxonomií.
V dalších letech se hlavním objektem studia stávají stafylokoky a jejich bakteriofágy. Od poloviny 70. let se pracoviště intenzívně věnuje studiu genetického základu rezistence patogenních stafylokoků k antibiotikům a v 70. a 80. letech je značná pozornost věnována též studiu polyvalentního stafylokokového fága, vyznačujícího se širokým rozmezím hostitele. Díky svým lytickým vlastnostem je polyvalentní fág používán při tzv. bakteriofágové terapii. Další výzkum v laboratoři je zaměřen na studium genetického základu polyvalence a lytických vlastností těchto virů a na studium faktorů, které ovlivňují lytické působení těchto fágů.
Od roku 1985 je pozornost věnována také studiu mírných stafylokokových bakteriofágů, které ovlivňují řadu vlastností stafylokoků a mohou navozovat změny virulence v tvorbě toxinů a rezistenci k antibiotikům. Tato skupina byla velmi málo prostudována a na pracovišti LMDM se podařilo molekulární analýzou genomů stanovit jejich fylogenetickou příbuznost, která byla základem pro následnou identifikaci genomových sekvencí specifických pro reprezentativní fágové druhy. Výsledky byly využity pro epidemiologickou analýzu klinických kmenů S. aureus.
Od začátku 90. let se pracoviště zaměřilo na aplikace molekulárních přístupů při identifikaci, diferenciaci a typizaci druhů a kmenů rodu Staphylococcus. Spolupráce s Ústavem molekulární patologie ve Vídni a s Univerzitou v Tübingenu vyústila v získání společného grantu EU a umožnila modernizovat přístrojové vybavení laboratoře. V průběhu 90tých let se pracoviště dostalo na úroveň umožňující komplexní výzkum v oblasti molekulární taxonomie grampozitivních koků - zpracování variability v molekulární struktuře genomu kmenů patogenního druhu S. aureus a dalších stafylokoků, zpřesnění jejich druhového zařazení včetně popisu několika nových druhů v rámci rodu Staphylococcus a Macrococcus.
V současné době Laboratoř molekulární diagnostiky mikroorganismů pokračuje ve výzkumu zaměřeném na molekulární biologii patogenních a virulentních kmenů rodu Staphylococcus a na výzkum v oblasti bakteriofágů.
